PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keďže denne lustrujem sociálne siete, všimol som si vyjadrenie jedného známeho o tom, čo odlišuje dnešnú hudbu od tej z minulosti: dnes si už každý môže za prijateľnú cenu kúpiť nejakú aparatúru a čokoľvek si doma nahrať v počítači.
Na jednej strane má pravdu, dnes robí hudbu naozaj kdekto. Na strane druhej, ako sa mi do rúk dostal „vymazlený“ digipak dlhotrvajúceho debutu slovenskej skupiny [SIC], uvedomil som si, koľko roboty za takým kúskom plastu a papiera je. Prvá vec, čo udrie do očí, je skutočne veľmi pekné vizuálne prevedenie albumu. Postava trhajúca sa na kusy dokonale sedí k pestrej a naliehavej hudbe vo vnútri.
Už od úvodných lomených taktov „Of Devoid“ sú každému jasné hlavné vzory [SIC]. Strojoví MESHUGGAH a náladoví TOOL tvoria základ, okolo ktorého tu a tam počuť napríklad zasnenosť DEFTONES, svojskú melodiku PAIN OF SALVATION z prvej polovice „Scarsick“, naliehavosť raných albumov KORN a cit pre atmosféru od ISIS alebo NEUROSIS.
Zmena oproti dva roky starému a veľa vecí naznačujúcemu EP „Luceat Lux“ sa odohrala na speváckom poste, ktorý obsadili hneď dvaja vokalisti. Práve zdvojené vokály tvoria jedno z poznávacích znamení skupiny, a to spolu s neposednými gitarami, ktoré hýria vyhrávkami a „vychytávkami“. Len zatvoriť oči a nechať hudbu na „Selfsketch“ maľovať na podvedomí širokým spektrom farieb. Od slnka prenikajúceho cez ranný opar („Nova“) cez „bezstarostné“ pospevovanie si v „A Guy“, až po pomalé klesanie v pohyblivom piesku („Tear [Tair]“).
Minúsov má „Selfsketch“ málo. Možno miestami prílišné navrstvenie vokálov nemusí každému sedieť. Texty dobré, stopáž striedma, nápady chytľavé, zvuk svojský, spevy pestré, obal a booklet pekný. Ak sa v budúcnosti [SIC] chopí nejaký schopný producent mimo kapely, môžeme sa dočkať ešte nevšednejšieho výsledku.
Teraz možno vyzniem ako nejaký starý zatrpknutý metalista. Mám pocit, že v záplave moderne znejúcich hardkórov, dedkórov a neviem akých kórov hraných aj u nás mladými ofinkármi a potetovanými skejtermi sa urodilo aj niečo sympaticky 90’s a pritom vcelku originálne. Album roka? Uvidíme.
Hudbu dnes robí kdekto, ale takú ako [SIC] aspoň u nás nikto iný.
8,5 / 10
Filip Pafčo
- spev
Peter Pidri Šinkovic
- spev
Michal Koleják
- gitara
Ľuboš Závarský
- gitara, spev
Peter Arvay
- basgitara
Michal Erdödy
- bicie
1. Of Devoid
2. Nova
3. Selfsketch
4. Beyond
5. A Guy
6. In Different
7. Tear [Teer]
8. Tear [Tair]
9. Bonus: Lucreat Lux (EP)
Selfsketch (2011)
Lucreat Lux (EP) (2009)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Samovydanie
Stopáž: 33:14
Produkce: Michal Koleják
Studio: 999th Studio
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.